Verše
 
Kategorie
Červenec ponurý, tak chladný, je dešťů čas
to jen z lásky zůstal, hrdličky smutný hlas
slábne s ozvěnou, vzpomínky, v dešti kvetou zas
krůpěje, co zůstaly, bolest ožívá, v pavučinách řas...

... Jen tichý blázen, co zůstal, dál životem kráčí
svraštělý obličej vypráví a šediny ve vlasech tančí
příběh, co je v očích, poslouchat s větrem stačí
slunce nehřeje, neumí se smát, nebesa pláčí...

... Kolik krásy, svět zplodil, to ptá se pohledem
žen nádherných, to jen bloudil rodným krajem
se svou samotou a vzpomínka je snem
tou iluzí, co objímá, jeho příběhem...

... To bylo tenkrát za starých časů
chmel zrál a pivo vařilo se z klasu
slunce zářilo, lány širé hladily, nitky paprsků
svět měl, svůj půvab, tu svou krásu...

... Louka rozkvétala, to den se probouzel
sladce voněla medem a v rose se procházel
na chodidlech ji cítil, třpyt kapky odrážel
démanty z vody, ty krůpěje, jejich lesk uviděl...

... Ptáci kroužili nad hlavou i nad lesem
krásně vánkem šuměl, do krajiny vrhán stínem
v korunách se jas procházel jen ladným tónem
co dřevem zní a unáší svou melodii vzduchem...

... Potoky plné ryb, ploutev a šupina si plula
třpytí se jako křišťál, těla ryb, co vodou se leskla
síla života, ta energie v žilách, to srdce bila
matka Příroda, kouzlem mocným, život jim dala...

... Třešně zrály, to život má chuť sladkou
báječný a pocity štěstí jdou s tebou
stínem, co vrháš, na vlnách radosti tě ponesou
čas dětství odchází, po špičkách, s lehkou noblesou...

... Milovaným krajem, kvetoucí krajinou, kráčím
v mlžném oparu, vílu přelehkou, na okamžik spatřím
nad řekou stoupá, vlahý vánek, za rozbřesku sním
jediným pohledem, dospívám, lásku v sobě cítím...

... Studánka čistá, v ní je krása, skrz hladinu se dívám
nabírám něžně, kapky vody, to rty se jich dotýkám
okamžik štěstí, melodii v srdci poslouchám
jak sladce chutná láska, její chuť, po doušcích poznávám...

... V srdci ji nosím, má zem kvete, jsem v ráji
kvete štěstím, bohatství je láska, ptáci v uších zpívají
nádherný to kraj, na lukách seno voní, svou vílu miluji
v mých snech, se mnou usíná, hvězdy štěstí hlídají...

... Kdo jí jméno dal, kdo ji osloví?
rodný kraj, svým hlasem, snad napoví
ve snu se jen ptá, kdo mu odpoví?
jen hlas srdce šeptá, odpověď ví...

... To byl čas, co v paměti zůstal
jde se stínem, co paprsek slunce vrhal
tělem prochází a jen tiše dopadal
ten čas lásky, ten prach si vzal...

... Tichý blázen, pohled, co je samotou
příběh vypráví se slzou smutnou
mlčí, zná a má cestu života svou
čas dešťů nastal, se vzpomínkou...
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Život a svět

» Romantické

Přidáno: 13. 10. 2014 - 11:30

Délka: 2504 znaků

Posláno: 20x

Známka: 2,40 od 30 lidí

Autor: © greatpedro

ID: 328766

Verš: sdružený AABB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info