To přichází vílová, její úsměv září v tajuplnosti,
je ztělesněním krásna, uměleckým stvořením,
tu nabádá myšlenka, kdo je ta vzácnost vzácná nevšední,
snad hvězda milionů hvězd, co na planetách svítí,
fosforeskujících světelných let, to zrak se diví,
jak ta zář obklopující svět, formuje se a mění,
v něco skutečně neskutečné, ani tou hříčkou slovy,
ani tím náznakem, nepopíšem tužkou a pery,
to vesmírné, co zahřívá tělíčkem a dlaněmi, a to je
entita v šatech vábně hedvábných,
co s měsíčkem pojí vskutku nevýslovné vřetenné!