Stojím tu jen tak, a přemýšlím,
jestli teď sním aneb bdím.
Celý život, změnil se mi, na Facebooku,
v jediný, tak nádherný den.
Stále jsem v obavách,
a nechci se, ze spánku probudit.
Bojím se, že se mi to všechno, jenom zdá,
že je to všechno, jenom pouhý sen.
Miláčku, pomoz mi, štípni mne do ruky, polib mne,
ať věřím, že to není jen ten pouhý sen.
Miláčku, víš, já vím, dlouho jsme strádali,
dvacet let, se hledali.
Miláčku, štípni mne, zatahej za ruku,
řekni mi, že nebdím, řekni, že nespím...
Né, já už nechci, ztratit, co už jednou ztratil,
miláčku, polib mne.
Miláčku, nezlob se, že předbíhám,
jenom tě teď prosím, se zeptám,
vezmeš si mne, aspoň na dalších dvacet let.
Miláčku, moc tě miluji,
chci, nemůžu už bez tebe být,
co víc si přát, než tebe mít.
Miláčku, chci být, s tebou, už né sám,
vždyť víš, jak moc rád tě mám...