Večerní stíny

Na krajinu padá stín
a na mou duši splín.
Pořád přemýšlím nad tím,
co zklamal mě jednáním svým.
Proč mě jen nechal svému osudu,
kdy už konečně sama nebudu?
V hlavě se mi myšlenky míchají,
že se vrátí, doufám potají...
Ale máme ještě šanci?
Anebo už v jeho srdci je tma jak v ranci?
Odpověď na tyhle otázky neznám.
Jedno však jistě vím - že ráda ho mám.