Moje srdce i ústa stále mlčí,
slova jen těžko přicházejí.

Bojuji se sebou každou minutu,
jak Ti jen říct, že chci být s Tebou?

Každá hodina, každá minuta, každý den
je bez Tebe, tak ubíjející.

Jak se chovat, že k Tobě nic necítím?
Je to čím dál těžší.

Čím víc chci, tím méně se tomu mohu vyhnout.
Nesnáším, co tam uvnitř cítím.

Chci najít slova, jak ti vše říct,
ale bojím se Tvé odpovědi.

Stále nevím, jestli cítíš to samé,
a tak mé trápení pokračuje dále.

Možná čekáš, co nakonec Ti řeknu,
možná mě máš taky plnou hlavu.

Je záhadou, jaké kouzlo jsi na mě použila,
co se mnou jen Tvá přítomnost pokaždé udělá.

Jen ty jsi v mých myšlenkách stále
a ať se snažím sebevíc,
nedokážu to zastavit.

Vím, že jsi pro mě zakázaná,
ale jen se řídím tím, co mé srdce říká.

Nedokážu prostě bez Tebe být,
protože když nejsi se mnou,
cítím, že mi má druhá půlka srdce chybí.

Nikdo mě tak nezná, tak jako ty.
Nikdo mi nerozumí, tak jako ty.
Stačí jedno slovo a zbytek mé věty doplníš.

Nevím, co bude dále následovat,
já jen vím, že jsem do Tebe zamilovaná.

Znáš mě, líp, než si myslím,
je to u Tebe stále přátelství, nebo něco víc...?
To je pro mě stále záhadou.

Jen kvůli Tobě nemohu spát,
Jen kvůli Tobě nemohu dýchat.
Jen kvůli Tobě vím, že je to něco víc, než přátelství.