Můj milý synu,
na tvém osudu nenesu vinu.
Jsem nemocná, chybí zázemí,
byls pro mě poklad na zemi.

Nemám nic, ztratila jsem naději,
své slzy topím v závěji.
Skoro nevidím, jak tě poznat mám?
Ztrácím naději, v srdci velký šrám.

Nemám ti co nabídnout,
pomoc jsem ti volala,
však víra v setkání
naprosto selhala.

Vzdávám to, nemůžu vůbec nic,
nemám co nabídnout, když bych chtěla víc.
Pokud žiješ, buď, můj poklade, šťastný,
mám ve svém srdci vzpomínky krásný.

Bohužel realita je jiná,
já prohrála jak vysušená
třtina.

Je to horší, než hledat jehlu v kupce sena...
...
Loučí se s tebou máma
zraněna a opuštěna.

Byls největší poklad můj,
synáčku, moc se mi opatruj.
Prohrála jsem, ztratila
svůj životní sen.

Vzdávám to, bojovník je poražen.
Přeji ti hodně štěstí v životě,
to, co jsem do tebe vložila,
musíš žít a protlouct se v životě.

Prohrála jsem, nemůžu dělat nic.
Zůstaneš vzpomínkou, opravdu
nezmůžu víc.

Miluji tě, tvá poražená máma,
v srdci tě nosím, opuštěná a sama.
Nemám ti co nabídnout, nemám nic,
můj cit však nezmizí, tak co chceš víc?