Jednoho rána letního
malé ptáčátko k nám přilítlo.
Maminku svou bezmocně hledalo,
létalo dokola, trýznivě pípalo.
To ptáče bylo naprosto bez moci,
a já věděla, že musím pomoci.
Vydala jsem se proto hned na cestu dalekou,
musela jsem najít jeho maminku,
jistě už zničenou.
Najednou zdáli zvuk pípání dolehl,
ptáček kvapem do vzduchu vylétl.
Šťastné shledání to vskutku bylo,
dojetím si mé oko zaslzelo.
Maminka své milované ptáčátko přivítala,
a já se s radostí na cestu zpáteční vydala.
V tom však ke mně přilétla,
na rameno mé usedla.
Kdyby teď uměla mluviti,
bylo by to srdečné: Díky ti!