Co je štěstí a co je smutek?
Štěstí je, když chybí smutek?
A smutek je, když chybí štěstí?
Jak mám ale najít štěstí, když mi chybí smutek?
A jak mám najít smutek, když chci jen štěstí?

Že štěstí prý krátce trvá?
A co smutek, ten proč je tak dlouhý
a v mém srdci dělá šmouhy?
V mém srdci jizvy, šrámy jsou,
ani jeho tlukot nedá mi vědět, kde přesně jsou.

ANO, štěstí možná krátce trvá,
ale v mém srdci dlouho přetrvá.
A že smutek dlouhý je?
Tím spíš se mi ze srdce vylije!

Štěstí není nikdy dost,
to ten smutek nám to připomene,
a my si pak vzpomeneme
- kolik štěstí ještě chceme.

Štěstí a smutek se sdílet musí,
když ani jedno oko není suchý.
Oči si štěstí - smutek sdílejí,
a řasy, ty slzy pohánějí.

Slzy štěstí - slzy smutku musí ven,
jinak v mém srdci usadí se jen.
A mohli by mé srdce utopit,
proto musí ven - druhým city nosit.

Proč nám vůbec tečou slzy?
Vždyť mi je stejně nevidíme,
ale přesto je ve své tváři cítíme.
Ale ten druhý je vidí hned,
až pak to cítí, ten náš
- smutek, štěstí, bolest, hněv.

Ať je to štěstí nebo smutek,
slzy to řeknou hned a chtějí skutek.
Jaký skutek mé slzy chtějí?
Třeba jen utřít, projevit soucit.

Nestyďte se za své slzy,
neboť nikdy nevíte, kdo vám je chce utřít.