Vždycky si přáli dobrou noc,
pusinek posílali moc.
Nechali si zdát krásný sen,
aby den začínal s úsměvem.

Po dnech dlouhýho čekání
oba se na to těšili,
se konečně blíží setkání,
ostatní ji děsili.

Pak přišlo první poznání,
ihned si porozuměli.
Ale než došlo k vyznání,
osud se od nich odklonil.

Vzdáleni na míle daleko,
kolik dní už uteklo?
Nikdo nemá ponětí,
zda se jim přání vyplní.

Prostě jim to není souzený,
žít život na týhle zemi.
Brány nebes jsou otevřený,
však odejít nechce se mi.

Těžce se loudá krajinou,
pořád nemyslí na jinou.
Není to snad jeho vinou?
Asi nemá duši nevinnou.

Přenést se přes krásný časy
nebude zase tak lehký.
Hvězdy jim nepřáli asi,
proč je to všechno tak křehký?