Na nábřeží

Ten večer se již setmělo,
já na nábřeží stál.
Domů se mi jít nechtělo,
na lásku
svou jsem vzpomínal.
Měsíc tak zvláštně svítil,
od vody na mne táhl chlad,
snad splín jsem z toho chytil.
Proč ta, kterou jsem měl rád,
mne brzy opustila.
Prý nejsem ten, o kterém
by tajně v noci snila.
Že konec je všem nadějím,
tak tomu nechci věřit.
Na lásku svoji čekám dál,
však začalo se šeřit.