Do srdce mi jasný plamen vešel,
protože jsem, lásko má, tebe našel,
když jsem na tebe hleděl,
jsi krásná, jsem hned věděl.

Ten pravý důvod byl,
že bych s tebou rád, lásko, žil,
i kdybych ti své srdce dal
a tvou oporou se navždy já stal.

Ty můj anděli strážný,
můj cit je k tobě vážný,
protože jsi mé zlatíčko,
úsměvavé, jak sluníčko.

Sluníčko se na mě směje
a tím mé srdce hřeje,
že jsi k mému srdci přirostla,
až z toho velká láska vyrostla.

Láska vždy vyhraje
a mně tím do karet nahraje,
že tvé srdce je křehké
a pro mě ho bude uzdravit lehké.

Mé srdce pro tebe hoří
a tím veškeré nástrahy zboří,
protože ty jsi ta z mého snu,
na kterou myslím mnoho dnů.

O tobě mám já krásný sen,
který trvá ještě jen,
protože jsi mému srdci blíž,
miluji tě, Kaťuško, ty to víš.

Chci s tebou být
a za ruku, za štěstím já s tebou jít,
vzdáleným dlouhé míle,
které najdeme během krátké chvíle.

Upředu ti lásky kus,
tak si ji, lásko, prosím na sobě zkus,
uvidíš, že ti padne,
až nápadníkům z toho brada spadne.

Vím, co bych ti chtěl dát,
abych se tvou oporou mohl stát,
své celé srdce,
které je do tebe zamilované, víš přece.

Klíč lásky v srdci já mám,
a tak tobě já ho dám,
protože jsi má vysněná,
princeznička v červených šatech oděná.

Ty jsi můj krásný kvítek
a v něm ukrytý svitek,
krásných slov pár,
do srdce mého mi vlezl horký žár.

Na tebe já hledím,
když u tvé fotky sedím,
mé srdce potom hoří
a všechny nástrahy k tobě tím tak zboří.

Polibek ti na rty dám,
protože velmi rád tě mám,
ty jsi můj svět,
rozkvetla jsi v nádherný květ.

Můj důkaz lásky ti chci dát
a tím tvůj kocúrik si chce přát,
že ti snese modré z nebe,
miluji tě, Katko, jen já tebe.