Dnes mám slavné výročí,
to dvou stou báseň, píši svou,
tak mě velmi potěší,
že kamarádi, mé verše občas čtou.

Stačí jen se kolem dívat,
nápady jsou ihned k mání,
do hlavy je střídmě vnímat,
verše pustit, cestou s námi.

Někdy je to velká svízel,
kouzelný ten proutek není,
sám, u kávy jsem pobízel,
v noci temnou, mysl denní.

Z toho jsou i pěkné chvíle,
to, když tóny pěkně znějí,
hned mě chytí velké píle,
řeky veršů, ze mě vějí.

Verše známe od pradávna,
umíme jim naslouchat,
po kapkách, jak vnímá práma,
v duši naší, krásu onechat!