Vyznání mé milé

Už nevím, co si více přát,
snad jen věčnost citu Tvého.
Chci Tě chránit, chci Tě hřát,
být nepřítelem zlého.

Chci být slzou štěstí na Tvých řasách,
ochráncem Tvého spánku...
Ve výškách, kam smutek nedosáh,
laskat Tě v jarním vánku.

Ve dne, v noci - vidím Tě jak na obrázku,
Ty vejdeš - a já okouzlen jsem znova!
Přesto všechno pro svou lásku
nenacházím vhodná slova.

Je jí plno, protéká mnou,
jak krev v žilách vřící,
přesto ústa nemohou nic
o mých citech říci.