Řeknu vám, milé dámy, milí páni,
že měl jsem v noci zdání
o dívce, co je k mání,
avšak citům se úpěnlivě brání.

Já myslím na líbání,
ona využívá uhýbání
a tím do hlavy divné myšlenky mi vhání.

Říká se tomu milování?
NE, je to jen čehosi namlouvání,
reality nevnímání
a dlouhé se ptaní,
zda-li toto klání,
kde nabízím své srdce v dlani,
není vlastně k pousmání.

Možná jen neslyším šeptání,
co promlouvá na mě ze spaní
a mračí se na mé přání,
že v náručí chci spočinout právě této paní.

Je to romantické promítání
nebo špatně znící hraní?
Abych pravdu řekl, sám nevím ani
a stále čekám jenom na ni...