To zlaté slunéčko

To zlaté slunéčko za mrakem se skrylo,
jak by ho za týden na nebi nebylo.
Kam kouknu, tam se mi tma sype do očí,
ach, kdy to slunéčko zpod mraků vyskočí!
Chodím zarmoucená a celá ztrápená,
co můj nejmilejší hněvy ke mně chová.
Hněvá se, nevím proč, slovem se neblíží,
raději než na mne do kouta pohlíží.
Ptám-li se na něco, jen hlavou pohodí,
dám-li mu dobrou noc, ani neodpoví.
Tak všecka bývalá v domě radost mizí,
máme se milovat a jsme jako cizí.