Listuji stránkami,
jedna hezčí než druhá,
štěstí svítilo nad námi,
život náš jak duha...

A těch dní bylo skoro 1460,
stejně jako stránek,
milovat tě a nepřestat,
sdílet s tebou věčný spánek.

A hele, tady jsme oba vysmátý,
tady zase pod stanem,
tady plavem hanbatý
a věčnost si slibujem.

Další stránkou je prstýnek,
chladivý závazný kroužek,
je pečetí vzpomínek,
příslibem štěstí i zkoušek.

Od prstýnku snad tisíc dalších stran,
ta poslední zeje prázdnotou,
život nám otevřel opačných bran,
tvoje dýchala novotou.

Tak zavírám album jako knihu,
tlustou a hodně popsanou,
vzpomínky naše mají života tíhu
a v srdci mi zůstanou.