Dnešek měl být dokonalý,
a ne tak zkažený.
Zase z tebe mám deprese,
vždyť jsi říkal, miluješ mě, přece.
Na lavičce seděli jsme,
málem políbili se.
Proč se to muselo zkazit,
a tvoje srdce zmrazit...
Ani básničkou ten pocit nepopíšu,
to do tý doby atlas o tom napíšu.
Věřila jsem, že bych ti mohla říct cokoliv,
ale to byl asi jen hloupý přeliv.
Přišel tam tvůj kamarád,
a tys mě neměl už rád.
Ani jsi mě neviděl,
jen jsi nevinně přihlížel.
Všechno se zničilo,
a můj život to zkazilo.
Už sis všimnul, že jsem odešla?
Víš, o čem jsem přemýšlela?
Ty to asi nevidíš,
nebo to jen přehlížíš.
Mrzí mě, že to takhle je.