Nevím, co teď bude dál,
v krku hořkou chuť teď mám,
stojím v temným lese sama,
větve praskaj pod nohama.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
v očích velkou bolest měla,
proto moji duši chtěla,
aby rychle zapomněla.

Les byl jejím domovem,
jak černý stín v něm bloudila,
ale při tom chtěla z něho ven.
Jak? To sama netušila.

Pak přede mnou se objevila
ta dokonalá postava,
černý šat na sobě měla,
moji duši vzít si chtěla.

Byla krásná, ale osamělá,
po temným lese bloudila,
v očích velkou bolest měla,
pak vstoupila do mýho těla.

Z mýho těla duši unášela,
najednou se po ní slehla zem,
černý šat jsem na sobě měla,
hned jak vyšla z těla ven.

Teď jsem já ta osamělá,
co v očích velkou bolest má,
po temným lese bloudím sama,
kam zmizela ta krásná dáma?