po třebíči vítr fičí
na pepíka mařka křičí
ať z postele vyskočí
má kulaté výročí

dnes se bude slavit plesat
vždyť má přece sedmdesát
nech už bábo toho křiku
z postele já vstanu v mžiku

čert vem jazyk těmhle ženám
sklerózu já ještě nemám
nač se k tomu pořád vracet
však vím že mi není dvacet

gratulantů bude mnoho
trochu stárnu to je toho
možná stárnu možná mládnu
po schodech to dobře zvládnu

v borovině po rovině
někdy křepce někdy líně
šinu si to bez hole
jako voják do pole

nebojte se že se ztratím
vždy se domů k mařce vrátím
vzorný otec vzorný děda
nikomu mne mařka nedá

svět mne těší jako květ
nejsem přece ještě kmet
co nevidět to je marný
bude ze mne praděd švarný