Pamatuješ na ty časy,
kdy jsme házely problémy za hlavu?
Kdy se naše pohledy setkaly
i v tom největším davu?

Pamatuješ, jak jsme měly
úsměv každý den na tváři
a po každé špatné náladě,
bylo zas slunce na nebi?

Stačilo jedno delší odloučení a vše je jinak.
Jako by nám na tom všem nijak nezáleželo.

Zbyly nám jen prázdné ruce,
jen vzpomínky, které se
rozplynuly na podlaze.

Svěšené hlavy a žádná snaha,
něco změnit, něco udělat.

Žádné sbohem zatím není,
žádná slova zatím nepadla.

Jsme jen lidé s ignorací,
kteří mají srdce, které krvácí.

Ty šťastné roky, jako by zmizely,
do hluboké tmy se ponořily.

Nevím, co se s námi děje,
jestli se přes to vůbec přeneseme.

Vzpomínáš, jaké to bývalo?
Nevěřím, že se vše zapomnělo.

Stále doufám, že se bouře přežene
a naše přátelství zůstane.