Za soumraku

Když obloha večer potemní,
já myšlenkami jsem s ní,
představuju si, jaké by to bylo,
kdyby nás tolik kilometrů nedělilo.
Do náruče bych svou princeznu vzal
a tisíce polibků všude jí dal,
vlny rozkoše by našimi těly zmítaly,
až ráno v peřinách spolu bychom přivítali.