Co vidíš ty, když na sebe se díváš
Jak hodnotíš obraz, co denně v zrcadle vídáš
Co žene se ti hlavou, když v sobě bloudíš
Jaký pocit je, když marně po pozornosti ostatních loudíš

Zavři teď oči, teď půjčíš si moje
Skrývají to, co nevidí na tobě tvoje
Pozorně dívej se a možná pochopíš
Je na tobě, jak tuto pravdu uchopíš

Nehraná upřímnost kouká ti z očí
A já náhle nevím, co si mám počít
Pod žárem tvého úsměvu ledovce jdou k zemi
Tak snad jednou pochopíš, proč s tebou dobře je mi

Ta naprostá pohoda, co září ti z tváře
Říct, že tě nemiluju, byla bych lhářem
Nad tím, čím oplýváš, můj rozum žasne
Že si tě vážím, je ti snad jasné

Jsi živý proud, nekončící řeka
Jsi pro mě jak pro Araba Mekka
Jsi jak nejsladší kapka medu
Působíš na mě silou jedu

A i když mé city mají sílu překonat dálku
Přesto s mým rozumem vedou otevřenou válku
Znám sto důvodů, proč tě ztratit
Ale tisíc pro to, se k tobě vrátit

Přesto, že má pusa není němá
Žádná slova v zásobě při sobě nemá
Možná se jednou osmělím říct ti to osobně
A možná dojdeme k tomu, že máme to podobně

Možná že dosáhla jsem cíle a toto mi je odměnou
Pokud láska je výkřikem srdce, ty jsi jeho ozvěnou