Dnešní den má zase šmouhy,
sluníčko, to nevidět.
Mlha padá stále dolů,
není vzhlédnout korun stromů.

V únoru to občas bývá,
ve středu i jiný den.
Nad obzorem slunce kývá,
proniknout přes mlhu jen.

Snad se mu to podaří,
mlhu snadno porazí.
Vykoukne tu zpoza mraků,
paprsek k nám dorazí.

Zas půjdeme z domů ven,
do přírody k potůčku.
Zmrzlé břehy zdobí jen,
studenou a známou naší vodičku.

Občas kolem uklidíme,
přístup k vodě má tu být.
Ve dne, také v tmavé noci,
chodí tiše laně pít.

Voda, dárce života,
bez ní nelze žít.
Čistá, chladná, pramenitá,
v přírodě vždy musí být!