Samota obklopuje bloudící duši,
proč nectí si života, proč nejraději loví kuší.
Copak už se samotou bojovat nechce,
už snad strach ji k okraji na skálu smrti nese.
Protože milovala a miluje stále
jednoho, co ze srdce udělal jí
nepovolitelný ledovce kámen.
Kráčí stále po tenkém okraji,
myšlenky na něho hlavou jí běží.
Pár minut nato nohy jí podklouzly.
Vrátit do jejího těla život, to už jde stěží.
Bezhybné tělo našli chladného rána
se vzkazem v ruce, jenž psán byl její krví:
Být bez slunce, jen v temnotě nešlo,
smrt byla jedinou cestou.