Dívám se na Tebe a stále mám dojem, že jen sním,
že jen sen o lásce nadpozemské běží v mé mysli.
Pak ale zjistím, že dotknout se Tě smím,
náhle jsem vzhůru a bystřím všechny své smysly.

Příjemné je dotýkat se konečků prstů Tvých,
jen tak lehce dlaně třít a to krásné teplo vnímat.
Zahledět se do očí tajemně hlubokých
a cítit intenzivně, jak touha v nás začíná otěže třímat.

Pomalu se nitro mé bez ostychu otevírá,
skrze Tvé pohledy vlídné zřím Tvou čistou duši.
Nepopsatelný pocit, při kterém se v hrdle svírá
a srdce jak smyslů zbavené zrychleně buší.

Slyším ta slůvka, jenž šeptáme si tichounce do uší,
tak výstižně naše vzájemné city popisují.
V tomto vzácném okamžiku nás nikdo neruší,
nevnímáme minuty, ani vteřiny, co kolem nás plují.

Cítím Tvou vůni, co obestírá celé Tvé tělo,
nasávám ji a stále k Tobě se nakláním.
Celou, celičkou zulíbat by se chtělo,
vždy jen Tebe chci objímat před spaním.

Jsi nádherná a já mlčky se utápím v kráse Tvojí,
bez dechu sleduji Tě, jsem pohlcen Tebou.
V tom okamžiku jedinečném naše rty se spojí,
právě v tu chvíli cítím, jak plníš mě něhou.

I když lásky spoustu je na tomto širém světě,
v různých podobách je kolem nás, je všude.
Však jsem si jist, že jen já jedinečně miluji Tě,
bylo to tak, je to tak a navždy to tak bude...