(N....)

Venku ticho, šedé mraky, nikde žádný smích,
a já stále přemýšlím jen o rtech tvých.
Bez tvého krásného smíchu,
cítím se jako v prázdném tichu.
Jsi jako slunce, co se směje,
ty jsi ta, co mě na srdci hřeje.
Je škoda, že už přítele máš,
a já jsem jen ten, koho znáš.
Těším se na naše společné chvíle,
abych nemusel psát básně tyhle.