Promiň, promiň

Tak už mi konečně promiň,
jak moc (nebo jak málo) jsem Tě milovala,
že jsem Ti nedala všechno,
co jsem Ti mohla dát.
Promiň mi slzy,
co pro Tebe pláču,
promiň, že zapomenout
nechci a nedokážu...
Promiň mi všechna
tahle zbytečná slova,
dobře vím, že už mi (jako nic na světě)
nevrátí Tvoji lásku.
A tak mi, prosím Tě, promiň,
že neumím nevzpomínat,
promiň mi ten čas s Tebou,
promiň mi dotyky.
Víš, já jsem Tě měla fakt ráda,
a nejvíc ze všeho mi promiň,
že ještě pořád mám...