Měla jsem dnes krásný sen,
já a Ty jsme byli v něm.
Jenom my dva v celém světě,
my jediní na planetě.

Ty jsi tu a já jsem tady,
budem si s tím vědět rady?
Prý se máme rozhlídnouti
na té široširé pouti,
máme prý se milovat
a světu trochu lásky dát.

V dnešní době hrabivosti,
nenávisti, taky zlosti,
proč chce každý víc a víc
a nechápe zhola nic,
že celé štěstí ukrývá se
v čisté lásce, v její kráse.

Proč chce každý pocit mít,
že musí ve všem zvítězit?
Já nechápu tenhle svět
a změnit chci ho právě teď.

Pomoz mi v tom, příteli,
život bude veselý.
Pojď mi trochu lásky dát,
pojď se se mnou milovat,
buď můj pán a taky rádce,
jsme na té pouti jenom krátce...

Teď vstoupil jsi mi do života,
ať je krásně, ať je slota,
a nechce se mi uvěřit,
že v srdíčku Tě budu mít.

Budu Tě mít navždy ráda,
milence a kamaráda,
my dva navždy teď a hned
proměníme celý svět.

A pak nám tu všem bude krásně,
já budu psát Tobě básně,
Ty se se mnou chvíli ztratíš,
lásku mou mi jistě vrátíš.
Budeme se milovat,
hladit, líbat, objímat.

Moc chci, aby se ten sen stal,
Tys mne hladil, vše mi dal,
vstoupil ke mně do ložnice,
já nepřeji si snad nic více.

Už mi věříš, jak v tom světě,
na Zemi a na planetě,
lidé můžou šťastní být?
Stačí život prostě žít...