(Nejdražšímu mému muži Petrovi)

Ten cit mně vpravdě šlechtický
přivolal mi muže,
jehož býti navždycky
mne provázela růže.

A k růži věrný drahokam
dvě spojil srdce šťastná,
já šlechtický Cit prožívám,
toť věc je víc než jasná!

Na ženichově odění
květ růže rudé tkvící
k radostnému vzrušení
Láskou zvábil lvici.

Lvice - oči hluboké,
překrutého Citu,
jež skutečné staly se
za toho úsvitu.

Duše řvoucí přeprudce, tu ženichovo jméno
vyslovila toužebně vprostřed blaha všeho.

Dvě srdce v Lásku pohroužil
ten odvěkých slibů Slib,
jež k doznání se vyslovil,
že touží se již vzít,
jež pro Lásku ve snách hynuli
a ožívali opět,
v jedno tělo pak splynuli
a zrodil se jejich svět.

Rytíř Lásky šlechetný
si paní svou už béře,
tu začal život hodnotný,
před nimi nové dveře.

Tak vdala se princezna, královna Lásky, Lvice
s rytířem Lásky šlechtické, jež jde až za hranice.