Jsi vytištěn v mém srdci,
i kdybys stokrát mne zranil,
lásko má, holoubku mých svítání,
vzpomínka na tebe navždy zůstane v mé živé paměti,
jak krásné bylo naše objetí,
jak bylo krásné milovat tě láskou a oddaností,
jsi, obrázku, úsvitů všech má láska,
ze srdce prýští mi věrnost tobě.
Když však chceš odejít, tak nenávratně,
tak alespoň ti žehnám a vyznávám,
jak mě blízký jsi, mé kraťoulinké snění,
cennosti všech vteřin, jež jsme spolu prožili.
Tak sbohem, má vzpomínko, jež ranila mé srdce,
jež stíhá stesk a horké slzy vřelého k tobě citu.
Loučím se s myšlenkou na tě za noci, jež bdí
a žije za úsvitu.