Sedím takhle u počítače.
Před sebou sklenku vody.
V hlavičce spousta věcí se mi motá.
Říkám si, která z nich je ta správná?
Opřu se pohodlně do židle.
Změřím celou místnost očima.
Zavřu jedno.
Druhé.
A má mysl se toulá.
Tolik věcí v pokojíčku mám.
Kde je jen ta, co hledám?
A co vlastně hledám?
Je to jen mlhavý obraz.
Máte mě.
Hraje si se mnou.
Mlhavý obraz.
Nebo skutečnost?
Či se mi to vše jenom zdá?
Pomalu se začínám kolíbat.
Pojď ke mně.
Nechoď pryč.
Proč odlítáš?
Vrať se.
Natáhnu ruku.
Jednu.
Druhou.
Cítím teplo.
Jsi to ty?
Pojď blíž.
Už tě skoro mám.
Teplo je čím dál tím víc silnější.
Dotknu se Tě.
A ruce se spletou.
Ach, jsi tady.
Pojď rychle ke mně.
Nemáme moc času.
Políbili jsme se.
Naše rty se dotkly.
Oba dva jsme cítili teplo.
Teplo, které sálalo z rtů toho druhého.
Těla se zachvěla.
Pevně jsi mě objala.
Řeklas - hezky mi s Tebou je.
Já nosem přivoněl k Tobě.
Od ramen k hlavě po krku nosem jel.
Vychutnával si tvou vůni.
A náhle se rozplynulo vše.
A já byl znaven na židli.
Otevřel jsem očka.
Jedno.
Druhé.
Byl to jen sen nebo skutečnost?
Sen, který chtěl bych, aby se skutečností stal.
Zadrbu se ve vlasech.
Vypiju zbytek vody.
Vypnu vše a jdu na kutě.