Nad krajinou v zimním čase
slunce slabými paprsky
barví den v celé kráse,
tajné spektrum lásky.

Láska má barvu jakou?
Jakou?
Proudící krve červenou.
Nebo modrou?

Tok jiskřícího potůčku,
kousek laskajícího lalůčku.
Potemněle dýchá žlutá pryskyřice,
zelené spektrum proplétá ruce.

Bystřina tekoucí mezi mechy,
toužebné vzdechy.
Píše tužka vzkaz,
že chybí mi tvůj hlas.

Slovíčka tvořící větu
našeptávají celému světu,
že schází mi tvé pohlazení,
bez něhož mé štěstí není.

Čas bez tebe strávený
vleče se až k zoufání.
Vleče se a ubližuje
pro toho, kdo miluje.