Osud je jak ruleta,
kulička se rychle točí,
někomu úsměv na tváři rozjasní,
někomu dá slzy do očí.

Vsadil jsem všechno na jedno číslo,
uzavřel životní sázku,
nevím, co mě k tomu činu vedlo,
dal jsem všanc největší lásku.

Krupiér řekl: „Konec sázek.”
Kulička se rychle roztáčí,
snažím se ji pozorovat,
však oči mé na to nestačí.

Polétává po okraji, přeskakuje tam a sem,
tak jak meteoritů roje prolétají vesmírem.
Pak pozvolna zpomaluje, už vidím každé číslo,
klesá, srdce se mi zastavuje, kéž by to tak vyšlo.

Pohupuje se jak loď na moři, co s vlnami zápasí,
pak se konečně zastaví, bojím se otevřít oči.
Slyším výherní číslo, není moje,
je konec a koráb se do hlubin potápí.