Prstýnek na ruce mám,
a už ho nikdy více nesundám.
Mám ho po té nejkrásnější mamince,
jednoho dne se mi objevil na ruce.
Miluji ho, miluji ji,
když ho pohladím, lehce se zachvěji.
Nikdy nezapomenu, když se usmála,
uměla to a umí, jako jedno z mála.
Tiše seděla, pozorovala,
nevím, o čem přemýšlela, nad čím dumala.
Hned si získala mé srdce,
při prvním pochování, při první pusince.
Člověk ji nemůže nenávidět,
může jen skrytě závidět.
Srdce má otevřené do všech stran,
není studené jako u lidí, které znám...
Má ho teplé, troufám si říct přímo horké,
neříkám, že získat si ji je zrovna lehké.
Pokud kdo chce, musí ji pozorovat,
musí vědět, co chce,
co má v plánu, co chce dělat.
Měl by na ní poznat každou vrásku a trápení,
měl by jí dát lásku, lítost a potěšení.
Nikdy nechci, aby odešla,
natož aby ta chvíle někdy nadešla.
Jsem šťastná za to, že ji mám.
Milující člověk nikdy nezůstane sám.
Nechci být sama, proto miluji
a o ten prstýnek od maminky,
o ten ze srdce pečuji.