Ahoj lásko, nebuď smutný,
vždyť to vážně není nutný.
Zítra se zas uvidíme,
obejmem se, políbíme,
já mám taky noci dlouhé
a to jen z té touhy pouhé.

Zavři oči, mysli na mě,
já se opřu o Tvé rámě,
hlavu si dám na Tvou hruď
a budu šťastná, bůh mě suď.

Takhle možná usnu snadno,
s láskou hrát si není radno,
snad to zvládnem my dva spolu,
bez slziček a bez bolu.

Tak to na tom světě chodí,
že dva když se k sobě hodí,
spoustu let se míjejí,
i když si to nepřejí.

Mohou za to hvězdy snad?
Začínám se sebe ptát.
Sudičky karty rozdaly,
aniž by se zeptaly
nás, jak my žít chceme.
Ptaly se Tě? Já vím to, že ne.

Tak se raduj z těchhle chvil,
vždy, když jsi tu se mnou byl,
vše si zapiš do paměti
a až vyrostou moje děti,
já jim budu vyprávět,
jak hezký je tenhleten svět.

Že nám někdo seslal z nebe
lásku nás dvou, mě a Tebe...