Jarní sonáta

Přírodo tajemná
s opojnou vůní strání,
něžná a dojemná
matko života a zrání.

Jsi panna vtělená
v spanilou, krásnou břízu,
blízká i vzdálená,
co cudně se halí v řízu.

Jsi jablko rudnoucí,
jak krev i srdce z lásky,
svou silou planoucí,
zaženeš smutku vrásky.

Jsi zlatý klas a chmel,
s úctou já k tobě hledím,
jsi samý květ a pel,
zpestření všední šedí.

Tvá vůně, slunce svit
planetu naši chrání,
zažene nemoc, zjitří cit,
díky ti za vůni lesů, strání.