Rosenko, Rosenko, čistá jsi velice,
z Tvé krásy těší se půvabné kytice.
Rosenko, má duše dík Tobě rozkvétá,
nezměrně jemná jsi, vždyť nejsi ze světa!

Rosenko, dík Tobě již světu nepatřím,
jednou se v kráse Tvé věčností rozzářím.

Rosenko, Rosenko, má drahá Poutnice,
k mé duši přirostlas podstatou nejvíce.

Ach, krásná Rosenko, snad má duše jméno Tvé nosí,
snad budu pro mnohé kapkou živé Rosy...
Snad navěky budu zrakem osvícena,
tím věčně trvajícím, v němž srdcem lze viděti,
jenž povede do Světla a nikdy do ztracena,
ve Věčnost s mnohými pak rozžhne se VZÁPĚTÍ!