Životem v poklusu a s láskou v mínusu,
zpátky se dívám...
Proč dělám jen chyby, co se mi nelíbí,
výčitky mívám...
Jsem problémů stálice a vnímám velice,
že neplní se mi sen...
Dělám špatná rozhodnutí, do kterých mě někdo nutí,
a v duchu pak křičím jen...

Je to strach či zloba, či zatracená doba,
nebo jen výmluva...
Já bojím se lásky a vnímám první vrásky,
a začínám od znova...
Čas, ten rány léčí a chce i slzy něčí,
vlastně chce ty mé...
Jsem teď zase sama, v srdci velká rána,
chci křičet nahlas nééé...

Proč to mužské ego, umí rozdělit jednou ve dvou,
proč nemá svědomí...
Ty máš mysl jasnou, prý mě neumíš udělat šťastnou,
prý už to nejsme my...
Ty chceš mít všechno hned a tím rozbořil jsi můj svět,
ale já jsem jiná...
Chci tvůj čas, ne peníze, já mám o lásce jiné vize,
tak kde je vlastně vina...

Ty jsi vůdce, lev a skála a já se tě pak trochu bála,
když neposlouchals slova...
Slova, která jsem říct ti chtěla, a zastavit to měla,
často, zas a znova...
Je pozdě, čas nejde vrátit a ty mě nechceš ztratit,
chceš druhou šanci v lásce...
Došlo ti, jak ti chybím, chceš mě zpátky, já to vidím,
ale budoucnost mám v sázce...

Ne, už se nechci trápit, teď slepit a pak ztratit,
ty teď jednáš zoufale...
Slibuješ ve všem změnu, ale měnit chlapa nemá cenu,
šance jsou pramalé...
... já končím...