Loďka krásných vzpomínek

Loďka krásných vzpomínek
vzdálena od břehu tiše se houpe,
jen malý něžný plamínek
srdce mé občas v záři své koupe.

Loďku jen pohledem provázím
a přát jí chci šťastnou cestu,
ať k vzdálenému břehu dorazí,
a někdo jiný usadí se k veslu.

Bezpečně ji provede
rozbouřenou řekou příštích dnů,
ke mně cesta zpět už nevede,
snad jen občas do bláhových snů.

V nich úsměv uvidím zase,
ten, co uměl hladit už z dálky,
zklamání a bolest z očí vytratí se,
dá zapomenout na všechny tiché války.