Černý humor

Našel jouda navenku
první jarní sněženku,
vedle ležel dynamit,
který si tak vždy přál mít.
Zapálil ho, odhodil,
do vzduchu vše vyhodil,
že mu štěstí přálo,
zranění měl málo.

Přijde Smrtka za Pepou...
„Je čas,” praví nevesele.
Josef zbledne, ale křičí:
„To jdi rovnou do pr***e!”
Smrt jen čmárá do diáře...
Pepa myslel, že má kliku,
než uviděl, že tam píše:
RAKOVINA KONEČNÍKU.

Na sedláka přišla bída,
k obědu má netopýra.
Lidi, žerty stranou,
brousí si na starou.

Chuť do života se mně ztrácí,
přišel jsem o svou milou práci,
býti bez ní snadné není,
přinášela mně uspokojení.

Ty šťastné chvíle nevrátí se
asi už nikdy zpátky,
den co den jsem pracoval
jenom se zvířátky.

Mám z toho teď v hlavě zmatek,
byl jsem zaměstnanec jatek.

Skákal pes přes pole,
myslivec jel na kole,
se zajícem si ho splet,
o psa méně bylo hned.

Skákal pes přes cestu,
neprůstřelnou měl vestu,
myslivec to nevěděl
a svým autem ho přejel.

je to humor nebo není
to vám dávám k posouzení

já to stáří těžko zvládám
sotva vstanu na zem padám
často hlavou o stůl bacím
po obědě ihned zvracím
ztěžka potom usednu
z mísy už se nezvednu
ležím v mokru
dnes i zítra
sestra přijde vždycky zjitra
kašlu bliju sténám prdím
potím se a tuze smrdím
nemyslel jsem na konec
skončil jsem jak pitomec

Pokračování básničky

Uklouzla veverka po banánu,
dala si o zem pořádnou ránu,
najednou spatřila velkou bránu,
teď už je veverka dávno v pánu.

Při návštěvě Malajsie vloni
ušlapali mého tátu sloni,
nepřišli tam doktoři,
sežrali ho kondoři.

Máme doma kocoura,
náš kocour je fakt moula,
nechal ocas u kamen,
teď má ho krátce upraven.