Básničky o zvířatech a přírodě

Jedna malá žížala
do kaluže se schovala
a potom čekala,
čekala až do rána.
Viděla to vrána
a už se na ni chystala,
když šla kolem máma
a vránu vylekala.
Žížala teď vděčí
za život mámě něčí
a z kaluže do bezpečí
rychle se dostat stačí.

Já jsem vám našel něco krásného,
našel jsem peříčko z holoubka jasného.
Kdyby ten holoubek, co peří ztratil,
kdyby ten holoubek ještě se vrátil,
kdyby se navrátil vysokým obloukem,
najde to peříčko už za mým kloboukem.

Fialové hrozny
květů,
opojnou vůní
prosycují
vzduch.
Tisíce trubek
hlásí světu,
jaro je tu!
Navoněný šeřík
se zlatým deštěm
klábosí,
komu se lesknou
více listy
od deště,
kdo z nich
má více
namočené nohy
od rosy,
komu kdo kdy
květ
zas utrh,
než přehluší
je náhle
ptačí ruch.

Chroust mi vletěl do drdolu,
z vlasů chce teď na svobodu,
oba dva jsme zpocení
ze zoufalého bzučení.

Prohání se opice
po stromech v Africe,
pokřikují na sebe,
my se tomu smějeme,
jak se šklebí opice,
líbí se nám velice.

Ten, kdo nás má rád,
povídaly květiny,
nemusí se bát,
to je člověk nevinný.

A ten, kdo miluje stromy,
kdo jim větev neulomí,
kdo se tolik pokoří,
že i s ptáčky hovoří.

Kdo se v trávě na paloučku,
u zvonečku modrého,
vyhne nejmenšímu broučku,
ten je srdce dobrého.

Jedna malá koala
za větve se schovala
a když ji máma hledala,
marně všude koukala,
koala se schovala
a mamku nachytala,
a když na ni bafala,
vítězně se zasmála,
hru na schovku vyhrála
a ještě se při tom nacpala.

Zimní Praha je krásně bílá,
vločka se na mne z oblohy dívá.
Ve třpytu rampouchu vidím svůj obraz,
jde z něho krásný modroučký odraz.
Zimní Praha je krásná moc,
ať už je den a nebo noc.
Z okna se podívám, mráz po zádech mi běží,
to není tou zimou, ale krásou, když sněží.
Lásku nám rozdává ten zimní čas,
je naše, je krásná, je v každém z nás.
V oku dítěte se jiskra míhá,
když se na vločku bělounkou dívá.
A já dál přihlížím této kráse,
to samé pocítí, kdo z okna podívá se.

Cvrček venku vyhrává,
stonožka se obouvá,
beruška si myje krovky
rosou ze zmoklé tisícovky,
včelka pilně sbírá pyl,
v pampelišce se zdrží dýl,
nektar včelce šmakuje,
čmelák se zatím poflakuje.
Život v trávě je pohádka,
libují si všechna zvířátka.

Byl jednou jeden pták,
a ten kradl rád.
Ukradl si koblihu
a zmizel s ní na jihu.
Na jihu ho potkal mol,
a letěl zase dom.