Básničky o svátcích a tradicích

Květen - to je lásky čas,
probudí vše krásné v nás.
Slunce zář, zelený háj,
v očích snář a v srdci máj.

Včely bzučí, všechno jásá,
kvítí pučí, prostě krása!
Každý z nás má v duši ráj,
lásky čas je vonný máj.

Potácí se babice
od vyhaslé hranice.
Koště nese na zádech,
utíká - co stačí dech.

Naložili jsme jí, milá,
pěkně holí na záda,
„Velká noc” se podařila,
to vám byla paráda!

Já nebohá čarodějnice,
kde jsem koště nechala,
ta včerejší veselice
pořádně mě dostala.

První květen, to je čas,
kdy láska kvete v nás.
Lidičky, je tu máj!
Milence čeká ráj,
zaplní louky a lesy,
tak volám: Lásko, kde jsi?

Na Prvního máje
láska všude zraje,
sluníčko svítí,
je plno kvítí,
svět se raduje,
nejhezčí čas tu je.

Co má asi za lubem
ten poslední duben?
Až krajinu osvítí ohňů záře,
v temnotě zahlédneš škaredé tváře,
podívej - támhle na koštěti
zrovna jedna čarodějnice letí,
a támhle - a támhle - je jich moc,
dneska je totiž čarodějná noc.

Poslední dubnová noc
má prý magickou moc,
jak se den do tmy noří,
všude velké ohně hoří,
čarodějnice se jim vyhýbají,
hrozbu tak pro lidi neskýtají,
a kdyby přece jen přilétly,
v těch ohních by se upekly.

Čarodějnice přebírají moc,
dneska je jejich noc,
na košťatech oblohu brázdí,
jejich skřeky krajem zní...
Rychle - zapalujte ohně,
a ať je jich hodně,
aby všechny ochránily,
zlou sílu od výpadů odradily.

Dodržujem tradici,
zapálíme hranici.
Baba vidí, že je v nouzi,
cestou k ohni se nám vzpouzí.

Slibuje nám polepšení,
prý propadla pokušení
škodit lidem jako ďas,
teď však nastal její čas!

Koště jsme jí zlomili
a pak babu pustili.
Belhá se pryč - a je ráda,
že si zachránila záda.

Tak přispěla tradice
k polepšení babice.
Do tmy sálá hranice,
těště se, vy hříšnice!

Venku je První máj,
všichni se rádi maj,
jara si užívaj
a taky se líbaj,
rozkoš ochutnaj
a dnešek si vychutnaj.