Básničky o náboženství - různé

Již 22 let žiji s očima beze svitu
a je to pro mne výhra, spíše nežli zvyk.
Zčásti je má slepota vchodem do úkrytu,
a proto vidím vnitřním zrakem
a to není trik.

Ve svých mnohých snech však jako bych viděla tento svět,
a vím, že nejsou to jen nedosvitky, či nedosvitné zdání.
Pro živé barvy, jež vidím, není možné vypovědět,
jak reálným způsobem mně splnilo se přání.
Jednou jsem měla třikrát tentýž sen,
v němž viděla jsem dětské duše mnohých teď už dospělých, známých i nepoznaných,
a oni vězeli v nemocnici pro srdce zraněná.
V tom snu mi Bůh ukázal jejich beznaděj ve dnech úzkostných,
a já hned cítila, k čemu jsem pověřená.
Za dva dny jsem šla do křesťanského sboru,
kde jedna Boží služebnice, byť neznala můj sen,
řekla mi, že zahradou mnohým je mé srdce,
a že dlaněmi srdce určena k sobě mnohé přivinout jsem.
A to je víc než jen nedosvitné zdání! Toť Naděje vítězná!
Proto v Boží řeč věřit chci bez ustání!

Má cesta k cíli je úzká,
proto jdu tak rozvážně a zlehka.
s jasným vědomím svého cíle bych nejradši rozběhla se, když dívám se vpřed,
však rozvaha pro každý můj krok musí býti velká!
Stačí jen zmála jediným krůčkem odbočit
a v propast nejhlubší bych zřítila se zcela,
mám však zde naději, tak mohu směle říct,
že Ten, kdo mě provází, nedopustí,
by v náruč svou tma mne uzavřela!

Bez Jeho milosti můj život by dávno zvrácen byl
a já nikdy bych nestřetla ten zaslíbený cíl.

Cesta vítězná,
jež k cíli přivádí,
jen jediná může být.
Kdo tu cestu zná,
tomu se náleží
tou cestou zázraků jít dál.

A kdo tu cestu znal,
však nechtěl pro ni žít,
cíl nikdy nepoznal bez ní,
vždyť cesta vítězná
jen jedna může být,
co duše nám zachrání!

Já vydávám se dnes od nějaké doby již
tou cestou zázračnou, již znám,
jen pro ni budu kvést,
jen pro ni věčně žít,
vždyť v Ježíši vítězství už mám!

Zpívám o Spasení
a o nové Cestě, kterou lze jít,
zpívám o Boží milosti
a o Božím Království.
Zpívám o tom, že Bůh tě zná
a touží s tebou být,
ve Své Lásce převeliké tě touží navštívit!
Víc už se neohlížej zpět na svou cestu hříchů,
věz, že tam potká tě jen samota a pláč.
Pohleď jen, tak pohleď vzhůru a dobrou zprávu slyš:
Dnes ještě pozdě není, opak nalháváš si spíš.
Bůh Syna Svého dal pro víru tvou,
aby tě zachoval a spasil duši tvou.
Pohleď jen, tak pohleď vzhůru a dobrou zprávu slyš,
dnes ještě pozdě není, teď už to víš!

Kdo jsem, že jsi mne již před mým zrozením
ve Své velkolepé mysli měl?
Kdo jsem, že k obrazu Svému jsi mne stvořil?
Kdo jsem já, že přál jsi štěstí mému zrození
a příchodu na tento svět?

Kdo jsem, že přes Tvou naprostou znalost mé hříšnosti,
Ty od smrti přáls mi vykoupení?
Kdo jsem, že smím cítit Tvou Milost, Tvé navštívení?
Kdo jsem, že ceníš si toho, když modlím se k TOBĚ PŘED LIDMI VSKRYTU
a Ty zjevným učiníš, co před světem já střežila si v svém srdci?
Již nežiji svou vůli,
vždy budu žít jen tu,
pro kterou budu znamenat víc než otrok v hříchu kleci.

Kdo jsem, že směla jsem vždy něco promluvit,
krůček vpřed udělat a tím začít znovu žít?
Kdo jsem, že hodnotu, jež člověk už hříchem v ráji lidstvu ztratil,
že za mne a místo mne šel jsi na kříž a tu hodnotu mi vrátil?
Tam nesl jsi mé hříchy a mé nevěrnosti,
já jsem jen lidský červ, jehož Tvá Spása je Radostí!

Ty světlo mé jsi ve dnech tíživých,
spravedlnosti má života mého...
Tvá soucitná Láska smazala můj vyznaný hřích,
přivádíš mne stále do Království Svého.

Přemilá v Kristu, sestřičko Petro K.,
já otázku na Vás mám:
Zdali i Vy máte v srdci tu stálou výzvu,
by Stvořitel navrátil se k nám.
Loučení je úsměv teskný,
řeč beze slov upřímná.
Když náš Pán Ježíš vstoupil na nebe, neopustil nás,
a proto Jej člověk v Duchu Svatém znovu nalézá.
Já za vás všechny přimlouvám se dnes,
bychom věčně mohli v Jeho Království kvést!

Zdali je obrázek, jenž skryt je v duši mé,
souznící s přáním, jež, lidé, jste si v duchu vyslovili?
Ten obrázek Lásky, jenž nepozná hranici
a jenž v skutečný zjev byl by prodchnut v každé chvíli,
jistě byste snáze došli k cíli.
Co k srdci vám jednou přirostlo,
již víc bezcennost nepozná,
kdo schopen je všechny do zahrady srdce zahrnout,
tomu, nechť cesta žití je nade vše vítězná!

Kéž, lidé, jako nevadnoucí květy dál
v zahrádce mého srdce směli byste kvésti!
Vždyť to jediné mně samotné útěchu přinese.
Když spatřit smím radostiplné vás všech štěstí,
ten obrázek o Lásce skutečným stane se.

Bílé Království je nádherné a něžné,
vše se kolem třpytí,
jako v Slunci sníh!
Všechno je tak čisté,
neskutečně jemné,
zpovzdálí slyším dětský zvučný smích.
K bílému Království chtěla bych já stoupat,
tou krásnou bílou stezkou jen k Tobě výš a výš,
a v tiché radosti dál ve svém srdci doufat,
zda mi to, Bože, zda mi to dovolíš.

I kdybych snad nikdy nemohla vidět tento svět
a oči lidské bych navždy měla uzavřeny zcela,
tobě, Králi, vděčím za to, že mohu vyprávět
o skryté Radosti, jejíž tvar bych světu zjevit chtěla.

Byť temná dlaň slepoty stíhala mne v mém žití vskrytu,
já zraku vnitřního nikdy nezpochybním cenu,
vám, jemž má slova jsou známá, řekla bych za noci i za úsvitu,
že vím, jak vás povzbudit k určení nádhernému.