Básničky o lásce

Chtěla bych být poslední paprsek slunce,
který projde přes všechny mraky,
jen aby se dotkl tvé tváře...
Chtěla bych být podzimní listí,
co za oknem padá,
jen abych věděla, co právě děláš...
Chtěla bych být sněhová vločka,
co hned roztaje,
jen co se dotkne tvých rtů,
a zmizí na nich...

Jenom s Tebou to má smysl žít,
jenom s Tebou chci na tom světě být.
Jsi můj sen, který se stal skutečností,
jsi můj den, ve kterém jsi samozřejmostí.
Miluji jen Tebe,
to je mého srdce znamení,
miluji jen Tebe,
a nikdo jiný na světě pro mě není!

Jsi rozbřeskem mých dnů,
jsi nositelkou mých snů,
jsi vzduchem v mých plicích,
jsi rukou v mojí kštici,
jsi světlem ve tmě mojí duše,
jsi hrotem šípu z Amorovy kuše,
jsi lékem na mé neduhy,
jsi múzou, co políbí i podruhý,
jsi smíchem v dešti slzí,
jsi prohrou, která nemrzí,
jsi bouřlivým příbojem mojí mysli,
jsi vůní, která dráždí smysly,
jsi notovým partem pro moje srdce,
jsi vzpomínkou, co nechutná trpce,
jsi daleko uprostřed noci,
jsme dva dospělí cvoci,
jsme to my, kdo píše tuhle báseň
a nakonec zbyde jen vzpomínka a vášeň...

Už když jsem se narodil, jsem věděl,
že Tě jednou potkám...
Hledal jsem dlouho.
Našel jsem si Tě,
ač svět milióny cest jest protkán!
Na kraji jedné z nich jsi stála!
Štíhlá jako proutek,
v bílých šatičkách se zmrzlinou
na dmoucích se prsou,
s nejzáhadnějším a nejkrásnějším
úsměvem v tváři,
jenž mi dodnes jak Jitřenka září...

Večer byl okamžik pouhý
a můj vlak už odjíždí do stanice touhy.
K Tobě, Tvým polibkům i objetí.
Tohle je snad prokletí!
Tvůj pohled už dávno není temný,
ukrývá se v něm plno lásky, něhy...
Bojuju sama se sebou,
bojuju bitvu prohranou...

Košíček kopretin chci Ti dát,
aby se Tvé srdce začalo smát.
Košíček kopretin, za Tvoji lásku,
ať nemáš na čele žádnou vrásku.
Košíček kopretin, jen pro Tebe,
ať se brzy spolu sejdeme,
na louce plné kopretin,
omámení vůní lučních květin.

Milenkou svou chtěl by jsi mě zvát,
nevím, mám-li se k Tobě znát.
Však učarovaly mi oči Tvé
a já pro Tebe mám ty své.
Chci se Ti do nich dívat
a na rty Tě líbat,
dej mi malou chvilku svou
a já budu jen Tvou...

LÁSKA je smutek i smích,
LÁSKA je ohřátý sníh.
LÁSKA je zamilovaných škola,
LÁSKA tak sladce na všechny volá.
LÁSKA je ta nejvzácnější hvězda,
LÁSKA je tak krásně něžná.
LÁSKOU se chvějete jak ve větru strom,
LÁSKA, když uhodí, je jako hrom.
LÁSKA je nůž, co srdce bodá,
LÁSKA je potřeba jak pitná voda.
LÁSKA je bolest i žal,
LÁSKA tě pohání dál.
LÁSKU strašně moc chceme,
za LÁSKOU všude jdeme.
LÁSKA někdy hodně bolí,
LÁSKA tě možná i skolí.
Ale LÁSKA je krásná!

Už zase na tebe vzpomínám,
v náručí medvídka usínám,
tečou mu slzy po čumáčku,
ten borec by zasloužil do rypáčku,
asi cítí jak to bolí,
když někdo někoho tak zradí,
tak neplač, méďo můj,
utři očička a tiše se cul.

Ó, jak ukrutný hlad dnes mám,
copak si k obědu dám?
Sedím u malého stolu,
vedle děvče, tak sedíme spolu.
Hranolky, dvojitého hambáče,
kýbl tatarky a k tomu pivko Gambáče.
Padly za to tři stravenky,
pravým okem během jídla sjíždím nohy dívenky.
Úsměv, prsa, zadeček,
od kečupu červený si oblizuje paleček.
Jak rád bych jí oslovil,
ale s plnou pusou?
Hranolky jsem zase málo osolil.
Teď se na mě usmála...
Já hned úsměv opětoval,
s dívkou tajně koketoval.
Vpravo hleď, dívám se jí do očí.
Beru hranolku, v tatarce ji namočím.
Levou rukou hlavu jsem si podepřel,
láska na první pohled to byla,
na jídlo již jsem zanevřel.
Pro odvahu pivečka mohutného jsem dal loka,
vtom ze stolu ruka sklouzla, hranolka,
zapíchla se mi do oka.
Auuu! Řval jsem a nadával,
to mám asi po oku.
Teď můžu tak s jedním okem na ÁRU hrát sudoku.
Dívka pryč a v hlavě díra,
na fastfood se neumírá.
No, alespoň jsem se poučil,
koupil jsem si velký hrnec
a hranolky se smažit naučil.