Básničky o lásce

Když vítr na pláži ovívá tvé tělo
a tobě přitulit by se chtělo...
Když hvězdy na nebi jasně svítí
a ty chceš v náruči býti...
Když nastanou ta krásná letní rána,
kdy nechceš se probouzet sama...
Pak uvědomíš si,
že láska je to nejcennější, co máme,
i když si to často nepřiznáváme.

Milovat je krásné,
dají se k tomu skládat i básně,
milovat je věřit a umět se smát,
jeden druhému dokázat novou šanci dát,
v lásce se může stát mnoho chyb,
jen jde o to, aby to každý dokázal pochopit,
uměl odpustit, uměl se usmát,
říci - lásko, nechoď, ale prosím zůstaň,
pak poznáš, že jsi milován.

Láska je jako božský květ,
je pocta utrhnout ho smět.

Možná by bylo lepší se do Tebe převtělit,
možná už bych se nabažil Tvojí bezchybnosti,
už bych se nechtěl nikdy oddělit,
ani kdyby ses mě snažila vyprostit.

Ležela jsi vedle mě na pláži,
tak překrásná v slunce záři,
stačilo ti jednou pohlédnout do očí
a věděl jsem, že se můj svět zatočí.

Na obloze hvězdy svítí,
měsíc se ukázal,
tma láká do svých sítí,
někdo by už spal.

My však jdeme ruku v ruce,
krásné noci vstříc,
je jak stvořená pro milence,
co můžem si přát víc.

Splníme si všechny touhy,
než zas nastane den,
připijem z rozkoše strouhy,
na náš noční sen.

Na zázrak čekala jsem já,
kdy přijde moje druhé já!
A ty jsi přišel, nečekaně jako bouře!
Cit a lásku jsi do mě vložil!
Má duše prázdná se cítí bez tebe.
Má lásko, miluju Tě.

Úplněk nad hlavou,
jasnou nocí jdeme,
táhnuti dálavou,
moc se chceme.
Celou noc půjdeme,
pořád spolu,
až ráno dojdeme
k nám domu.

Ladně se hýbou tvé boky,
tohle bych vydržel roky,
jenom se dívat na tebe,
u srdce krásně mě hřeje...

Hvězdičko moje zářící,
vystoupej se mnou až k Měsíci,
tam budem se vášnivě líbat
a ostatní hvězdy se budou dívat.