Básničky o lásce

Láska, to je krásné slovo,
na světě je jí mnoho.
Všude, kam se podíváš,
zamilované lidi máš.

Přátelství a láska vždycky někdy zmizí,
i po tom všem, co jsme si prožili,
„dnes jsme si cizí”!

Déšť padá na tvou tvář,
oheň v očích máš,
jsi moje čarokráska
a v mém srdci je láska.

Nikdy bych netušil, co se stane,
když v tobě největší láska vzplane.
Cítíš se jako v nejhezčím snu
a užíváš si rajských dnů.

Ráno mě budí Tvé rty na mé tváři,
úsměv jak slunce, co i přes mraky září,
doteky rukou Tvých mi rozproudí krev,
víčka když mrknou, zahání hněv.
V noci pak najdu další kousky z Tvých krás
a přes den z nich skládám ráj, co je v nás.

Kdybych tě neznal, světem bych bloudil,
tak krásný úsměv nikde bych nevyloudil...
Co jen bych dělal, kde našel bych lásku?
Miluju tě víc než celý svět, můj konipásku.

Podívej na nebe nad námi,
je obsypané hvězdami.
Připadáš mi jako jedna z nich,
svou záři skrýváš v očích svých,
a žádná z hvězd se ti nevyrovná,
tvoje krása je až čarovná.

Láska je to nejkrásnější, co máme,
snad proto se jí tak slepě oddáváme.
Já ti však, miláčku, plně důvěřuji
a celá se do tvých rukou svěřuji.

Věříte na víly?
Žijí... žily?
Já odpověď znám...
jednu totiž rád mám.

Koukám v noci na nebe
a při tom myslím na tebe.
Jsme od sebe daleko,
ale štěstí k nám přiběhlo.

Když mám já tebe,
patří mi celé noční nebe.
V duchu jsem pořád s tebou,
mé sny mě k tobě nesou.

Ty jsi má ranní rosa,
když po trávě chodím bosa.
Ty jsi moje sluníčko,
vždy mě vzbudíš brzičko.

Pokračování básničky