Básničky o lásce

On je tolik sladký
dominantní pán
a já mu z lásky
nejen srdce dám.
Chci ho líbat všude
ať už se mnou bude.
Oči má jak čokoláda
a já ho mám velmi ráda.

Stačí od Tebe jedna zpráva a můj den je hned zářivější.
Jeden Tvůj pohled a nemůžu z Tebe odtrhnout oči.
Jeden Tvůj úsměv a nemůžu spát.

Bojuji s tím, každý den, věř mi,
ale Tvá láska mě vždy přitáhne zpět k Tobě.

Ty jsi ta, díky které mě napadají tyto básničky,
ty jsi ta, díky které vím, co znamená slovo láska!

Nikdo ještě ve mně neprobudil tyto pocity,
tak na co čekáš...?
odpověz mi prosím...

Máš to stejně jako já, nebo je to jen iluze?
Patříme k sobě, kdo ví...

Nech prosím promluvit své srdce,
modlím se každý den, ať se správně rozhodne...

Když nejsem s Tebou, je to jako mít nůž v srdci,
bolí mě to čím dál víc, ale bez Tebe nedokáži být...

Tvá přítomnost mi ubližuje,
ta prázdnota uvnitř mě zabíjí,
ale nemůžu si pomoci,
jen Ty mě dokážeš vyléčit.

Modlím se každý den,
aby se Tvé srdce správně rozhodlo,
jen díky Tobě se tam uvnitř mě něco změnilo...

Zamilován až po uši,
dělám, co se nesluší,
kudy chodím, tudy toužím
vyhýbat se s tebou loužím,
držet tě pořád za ruku
a líbat se - ejchuchu!

Ladné kroky dámy,
co mě již dlouho mámí,
pořád v mysli mám,
tak jaktože jsem sám...

Je osudem mým,
už se moc těším,
až ji zase spatřím.
Sen, který se mi zdál,
ani jsem se nenadál,
skutečností se stal.

Ta, jejíž pohled mi dává
poznat, že mě má ráda,
tajně blízko mě tančí,
mně tahle vzdálenost nestačí.

Láska je úděl náš,
v ní oporu máš,
máš pro co žít,
už nemusíš snít...

Ladné kroky srnčí,
nohy, co nikde nekončí,
teplo jejího slova,
chci ji potkat znova.

Chovám k tobě krásné city,
snad zamilovaná jsi i ty,
těžko to na tobě poznávám,
ale určitě nic nevzdávám.

Stále čekám, zda se mi vůbec ozveš,
zda konečně mi otevřeš své srdce.

Bojíme se navzájem podívat si do očí,
nemáš ani tušení, jak mě to tam uvnitř ničí.

Stále odkládáme, kdy se spolu vidět,
snažíme se svým pocitům stále se bránit,
i když dobře víme, že se to nedá potlačit...

Copak jsi zapomněla, jak dobře nám spolu bylo?
jak jsme se o nic nestarali a čas jako bychom neznali?

Víš, jak moc mi chybí to, jak jsme si dokázali o všem si povídat?
jak jsme si naše společně chvíle co nejvíce prodlužovali a užívali?

Je to k zbláznění a už nevím, jak dál...
ničí nás to a bojujeme proti něčemu, nad čím se nedá vyhrát.

Vzpomínky na Tebe se mi stále vracejí,
řekni mi, jak proti tomu bojovat, když náš vztah byl, tak blízký a intenzivní...?

Je zbytečné hledat takovou lásku u někoho jiného,
když mé srdce si přeje jen Tebe!