Básničky o lásce

Já v mládí mapu k pokladu jsem v rukách měl,
bláhový, že času zbývá ještě dost,
strčil tu mapu do kapsy a na ní zapomněl.
Na cestu se nevydal a ten poklad nehledal.
Já nevěděl, že se hned za ním vydat mám,
já vůl snad doufal, že vykope se a přijde za mnou sám.
Já netušil, jak velkou cenu ten poklad může mít,
že budu jednou litovat a pouze o něm snít.
Já chudý, životem po jiné, sice krásné cestě šel,
až se osud slitoval a mé sny a přání vyslyšel.
Zastavil mě a pravil, tohle není ta správná cesta, po které jdeš,
je sice široká, ale ten poklad na ní nenajdeš.
Již nejsem mlád, ale když cestu a směr znovu znám,
podruhé stejnou chybu neudělám a ten poklad vykopám.
Sic v tvrdé skále ten poklad ukryt je a již málo času mám,
byť holýma rukama jen, ten poklad vyhrabám.
Již vím, jak velkou cenu ten poklad má a co v sobě ukrývá.
Ten poklad, to jsi TY a bohatství v něm je LÁSKA TVÁ.

V mém srdci díra byla,
však ta se zaplnila
s jeho příchodem
a teď šťastná jsem.

Láska nám přeje,
u srdce hřeje,
svět se nádherný zdá,
je to báječná jízda.

Jak krásné je mladý být,
jak krásné je život pochopit,
za lásku zase lásku dát
a nikdy nepřestat milovat!!!

Kdo pro lásku trpěl,
ví, co láska je,
čím však více trpí,
tím víc miluje.

O lásce sním,
tak nádherná je,
není větší zázrak,
než když se člověk zamiluje.

Srdce mi buší,
protože tuší,
že ten pravý tu je,
moje srdce totiž miluje.

Něžnou a nebezpečnou tvář lásky
spatřila jsem jednou z večera,
po dnu, jenž vrývá vrásky.
A možná to byl lučištník s lukem
anebo muzikant s harfou.
Už nevím, nevím nic,
vím jen to, že mou duši celou
ranil svojí písní nebo střelou.
Vím jen to, že jsem raněná,
raněná do srdce už navždy, vím,
tou ranou LÁSKY, hrotem páčivým.

Koho vášeň v lásce přehluší,
přijde o srdce i o duši...

Kdo city skrývá
a jen se dívá,
ten žije jen napůl,
vyložit karty na stůl
může být prospěšné,
s láskou je všechno báječné.