Básničky o lásce

Láska se mnou divy dělá,
cítím se živá konečně,
tohleto jsem vždycky chtěla,
na světě je tak báječně!

V mém životě se objevil
ten, co city ke mně projevil,
a já neváhala,
šanci jsem mu dala.

Síla co bere si zpod víček snění
Bez pomyšlení zda je to správné či není
Horká noc jež rozpaluje tělo do běla
Jak udělat z plamenné touhy opět anděla?

Jasné hvězdy co ve vás zbloudilo básníků
Svítíte stále stejně jste místem jejich pomníků
Máte na svědomí jejich zlomené duše
Jejichž lásku jste zrcadlily moc suše

Ve vašich dálkách svět ztrácí svou krutost
A člověk neprožívá již ničeho víc nutnost
Jen se rozpít do nekonečné oblohy s vámi
Nečekat už na další ještě bolestivější rány

Jen básník překoná svými rýmy sílu gravitace
Poruší všechno a jen jde bez větší orientace
Vedou ho jeho srdce a roztoužené oči vidět svět
Stejně ta samá touha ho ale k ránu vrací zpět
Pak víčka zaklapnou a spánek se umoudří
Sešit se zaklapne a srdce před bolestí zapouzdří

Čistá láska
srdce laská
a duši hladí,
když to dvěma ladí,
svět hned hezčí je,
prostě fantazie.

Jak je krásné mít rád,
to nejde ani odhadovat.
Tolik krásy ani na světě není,
to můžu odpřísáhnout bez uzardění.

Až láska bude vládnout světu,
neuslyšíte jinou větu,
než je: Miluji tě.
A ráj na zemi spatříte.

Náhle se tu objevila,
zájem o mě projevila
a já na vrcholu blaha jsem,
protože tohle je prostě sen!

Nádherné tóny
v uších mi zní,
andělé lásky
jsou líbezní.

Láskou dluhy splácím,
to nejlepší vracím.

Není cesty zpět,
když se člověk zamiluje,
láska je jiný svět,
který každého očaruje.