Verše

Můj život je láskou prosycen,
změnil se v nádherný sen,
když prošla tehdy kolem mě,
mou bohyní od té doby je.

Vzájemné city nás hřejí,
prý mám u ní pořád naději,
ač to teď není nejlepší,
i jiskřička naděje,
ať jak chce, malá je,
zamilované srdce potěší.

Tahle básnička je moc šťastná,
láska je totiž krásná
a já konečně narazila
na toho, s kým bych ráda byla.

Zamiloval jsem se do ní,
můj svět na ní teď stojí,
bez ní ztrácí lesk,
láska je velký třesk,
kterým vše končí a začíná,
ona není jako žádná jiná.

Přemýšlím o světě,
přemýšlím o životě,
proč mé srdce miluje tě,
proč má duše miluje tě.
K čemu se ptát proč -
roztočíme ten kolotoč
a života si užijeme
přesně tak, jak chceme.

Láska prý hory přenáší,
mě však proudem unáší,
snad chytnu se rychle stébla,
protože jinak život cenu nemá.

Kdo jsem, že jsi mne již před mým zrozením
ve Své velkolepé mysli měl?
Kdo jsem, že k obrazu Svému jsi mne stvořil?
Kdo jsem já, že přál jsi štěstí mému zrození
a příchodu na tento svět?

Kdo jsem, že přes Tvou naprostou znalost mé hříšnosti,
Ty od smrti přáls mi vykoupení?
Kdo jsem, že smím cítit Tvou Milost, Tvé navštívení?
Kdo jsem, že ceníš si toho, když modlím se k TOBĚ PŘED LIDMI VSKRYTU
a Ty zjevným učiníš, co před světem já střežila si v svém srdci?
Již nežiji svou vůli,
vždy budu žít jen tu,
pro kterou budu znamenat víc než otrok v hříchu kleci.

Kdo jsem, že směla jsem vždy něco promluvit,
krůček vpřed udělat a tím začít znovu žít?
Kdo jsem, že hodnotu, jež člověk už hříchem v ráji lidstvu ztratil,
že za mne a místo mne šel jsi na kříž a tu hodnotu mi vrátil?
Tam nesl jsi mé hříchy a mé nevěrnosti,
já jsem jen lidský červ, jehož Tvá Spása je Radostí!

S láskou je svět
nejhezčí hned,
proto všichni tady
mějte se moc rádi.

Ty světlo mé jsi ve dnech tíživých,
spravedlnosti má života mého...
Tvá soucitná Láska smazala můj vyznaný hřích,
přivádíš mne stále do Království Svého.

V noci ze spaní
myslím jen na ni
a když vzhůru jsem,
mám v hlavě o ní sen.
Asi už to tak bude,
je se mnou všude,
všude ji vidím,
něco k ní cítím.